Život je jízda na horské dráze

Na jaře roku 1987 mě neminul nástup k dvouleté základní vojenské službě. Jelikož jsem si už před vojnou udělal řidičský kurz na nákladní vozidla bylo celkem jasné co budu na vojně dělat. Znal jsem mnoho kluků,kteří dělali všechno možné jenom aby na vojnu nemuseli,ale můj otec mi vždycky říkaval,,ten kdo nebyl na vojně není chlap,,.Svým způsobem měl pravdu na vojně se člověk ledacos naučí,ale na druhou stranu jsou (byly) promarněné dva roky života. Já jsem měl už přípravu z internátu,kde jsme si museli také uklízet a dělat spoustu jiných věcí,které jsme doma nemuseli,ale vojenský pořádek je něco úplně jiného. I když jsem za ty dva roky zažil na vojně spoustu dobrého i špatného tak dnes si vzpomenu pouze na to dobré a to špatné je pryč.

Po přijímači a krátkodobém řidičském kurzu jsem měl nastoupit jako řidič Volhy a vozit nějakého papaláše,ale ani dneska už nevím proč jsem řekl,že to dělat nebudu a tak jsem hned na úvod putoval do vězení na 7 dní za neuposlechnutí rozkazu.Poté jsem byl potrestán tím,že jsem byl poslán na jeřábnický kurz do Kroměříže.

Když jsem se vrátil z kurzu dostal jsem dva vozy a to - Tatra 138 AV-13 a Tatra 138 AB 063. Začal jsem se učit nové věci a jelikož jsem byl u útvaru jedinný jeřábník a řidič vyproštˇovacího vozu obrážel jsem všechna cvičení a tak vojna krásně ubíhala a já můžu dneska říct,že jsem se ani moc nenadřel i když jsem na začátku schodil kolem 30kg.

A možná právě tady začala moje řidičská kariéra a láska k volantu i když jako profesionál jsem usednul za volant o hodně let později.